Jak můry noci nocí nořící
svůj zrak, jež tónům tonat tmy již zvyk,
při zření zřídla záře zuřící,
že sžíráni se ženem zastavit
to dobro, které není vlastní nám,
a vrháme se ran svých nedbaje,
ač naší vinou život zhasí nám.
Své šrámy přitom přičítáme jen
je jemu, který nemá vlastních vin,
že hřeje, svítí, štědře rozdává
až pálí, slepí, chtivě hltá stín
všech, které slepá zloba potkala.
Vždyť není vinou svíce větší tma,
když duší zůstává vždy zhašená.
Komentáře
Chápu.
něco mezi hiršalem a shakespearem
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.