Fons Salutis

I was not ever thus, nor prayed that Thou
Shouldst lead me on;
I loved to choose and see my path; but now
Lead Thou me on!
I loved the garish day, and, spite of fears,
Pride ruled my will. Remember not past years!

So long Thy power hath blest me, sure it still
Will lead me on.
O'er moor and fen, o'er crag and torrent, till
The night is gone,
And with the morn those angel faces smile,
Which I have loved long since, and lost awhile!

Meantime, along the narrow rugged path,
Thyself hast trod,
Lead, Saviour, lead me home in childlike faith,
Home to my God.
To rest forever after earthly strife
In the calm light of everlasting life.

Veď, lásky Zář, vším obklíčením tmy
Veď Ty mne dál!
Ta noc je tmář, jsem domu vzdálený,
Veď ty mne dál!
Sviť na můj krok, vždyť nežádám bych zmoh
Zřít nebes krov, mně krůček bude dost.

Já nemyslíval tak, ni nemodlil
bys ved‘ mne dál.
Rád vybíral si sám svou cestu, včil:
Veď Ty mne dál!
Rád měl jsem vřavu dní, truc z obavy,
To pych mi vlád. Ty roky odpusť mi.

Tak dlouho žehnals mi, tak jistě smíš
vést Ty mne dál,
Přes blat i slať, přes štěrk i proudy, zříš
již noc jde v dál.
A s ránem andělé se usmívaj
Jež ztratil jsem, ač dávno miloval.

Tak zatím cestou rozeklanou směle,
jíž šels Ty sám
Veď, Spáso, veď mě domů v důvěře,
kde Boha chrám.
Tam věčný klid po světských rozepřích,
v Tvém světle útěchy chci věčně žít.