Překlad ještě potřebuje vypilovat, hlavně ze stylistického hlediska je zbytečně otrocký, za jakoukoli připomínku budu vděčný.

Superbia cathedra pestilentiae recte intelligitur.

1. [v 1.] Beatus vir qui non abiit in consilio impiorum: de Domino nostro Iesu Christo, hoc est homine Dominico, accipiendum est. Beatus vir qui non abiit in consilio impiorum: sicut homo terrenus qui uxori consensit deceptae a serpente, ut Dei praecepta praeteriret. Et in via peccatorum non stetit: quia venit quidem in via peccatorum, nascendo sicut peccatores; sed non stetit, quia eum non tenuit illecebra saecularis. Et in cathedra pestilentiae non sedit: noluit regnum terrenum cum superbia; quae ideo cathedra pestilentiae recte intellegitur, quia non fere quisquam est qui careat amore dominandi et humanam non appetat gloriam; pestilentia est enim morbus late pervagatus, et omnes aut pene omnes involvens. Quamquam accommodatius accipiatur cathedra pestilentiae, perniciosa doctrina, cuius sermo ut cancer serpit 1. Deinde considerandus est ordo verborum, abiit, stetit, sedit: abiit enim ille, cum recessit a Deo; stetit, cum delectatus est peccato; sedit, cum in sua superbia confirmatus, redire non potuit, nisi per eum liberatus, qui neque abiit in consilio impiorum, nec in via peccatorum stetit, nec in cathedra pestilentiae sedit.
Pýchou se správně rozumí morová lavice

Blažený muž, který neodešel na radu bezbožníků: se má rozumět, že je náš Pán Ježíš Kristus, který je člověkem Panským. Blažený muž, který neodešel na radu bezbožníků, tak jako člověk pozemský, který uposlechl manželku hadem svedenou, aby Boží přikázání porušil. A na cestě hříšníků nestál: neboť přišel vskutku na cestu hříšníků, narozený jako hříšník; ale nestanul (na ní), protože si nevážil světských lákadel. A na morové lavici neseděl: pyšně nechtěl pozemské království; kterým se tedy správně rozumí morová lavice, protože není skoro nikoho, kdo by byl prost lásky vládnout a po lidské netoužil slávě; vždyť mor je nemocí všeobecně rozšířenou, všechny nebo téměř všechny postihující. Ačkoli se příhodněji přijímá (jako) morová lavice porušená nauka, jejíž řeč se jako rakovina šíří. Dále se musí rozvážit pořadí slov neodešel, nestál, neseděl: onen (Adam) totiž odešel, když se odvrátil od Boha; stál, když měl potěšení v hříchu; seděl, když zatvrzelý ve vlastní pýše se nemohl odvrátit, jinak než vysvobozený tím, který ani neodešel na radu bezbožníků, ani na cestě hříšníků nestál, ani na morové lavici neseděl.
In lege et sub lege.

2. [v 2.] Sed in lege Domini fuit voluntas eius, et in lege eius meditabitur die ac nocte. Iusto non est lex posita, ut dicit Apostolus 2; sed aliud est esse in lege, aliud sub lege: qui est in lege, secundum legem agit; qui est sub lege, secundum legem agitur. Ille ergo liber est, iste servus. Deinde aliud est lex quae scribitur, et imponitur servienti; aliud lex quae mente conspicitur, ab eo qui non indiget litteris. Meditabitur die ac nocte: aut sine intermissione intellegendum est; aut die in laetitia, nocte in tribulationibus; dicitur enim: Abraham diem meum vidit, et gavisus est 3; et de tribulatione dicitur: Insuper et usque ad noctem emendaverunt me renes mei 4.
V zákoně a pod zákonem
Ale v zákoně Hospodinově byla jeho vůle, a v zákoně jeho bude hloubat dnem i nocí. Spravedlivému není zákon určen, jak řekl Apoštol; ale něco jiného je být v zákoně, něco jiného je být pod zákonem: kdo je v zákoně, podle zákona jedná; kdo je pod zákonem, je s ním podle zákona jednáno. První je tudíž svobodný, druhý nesvobodný. Dále pak je něčím jiným zákon, který je napsaný a předložený k zachovávání, něco jiného je zákon, který je myslí nazíraný tím, kdo nezná písma. Bude hloubat dnem i nocí: čili bezezbytku ho má pochopit, neboli dnem v radosti, nocí v těžkostech; neboť je řečeno: Abraham viděl můj den a zaradoval se; a o těžkostech je řečeno: navíc až do noci mi napravuje moje ledví.
Christus lignum salutis.

3. [v 3.] Et erit tamquam lignum quod plantatum est secundum decursus aquarum: id est, aut secundum ipsam Sapientiam, quae dignata est hominem suscipere ad salutem nostram; ut ipse homo sit lignum plantatum secundum decursus aquarum: potest enim et hoc intellectu accipi, quod in alio psalmo dicitur: Fluvius Dei repletus est aqua 5. Aut secundum Spiritum sanctum, secundum quem dicitur: Ipse vos baptizabit in Spiritu sancto 6; et illud: Qui sitit, veniat, et bibat 7; et illud: Si scires donum Dei, et quis est qui a te aquam petit; petisses ab eo, et daret tibi aquam vivam, unde qui biberit non sitiet in aeternum; sed efficietur in eo fons aquae salientis in vitam aeternam 8. Aut secundum decursus aquarum, secundum populorum peccata, quia et aquae populi interpretantur in Apocalypsi 9; et decursus non absurde intellegitur lapsus, quod pertinet ad delictum. Lignum ergo illud, id est Dominus noster, de aquis decurrentibus, id est populis peccatoribus, trahens eos in via in radices disciplinae suae, fructum dabit, hoc est, constituet Ecclesias; in tempore suo, id est, postquam clarificatus est resurrectione et ascensione in coelum. Tunc enim Spiritu sancto misso Apostolis, et eis in fiducia sui confirmatis et directis in populos, fructificavit Ecclesias. Et folium eius non decidet: id est, verbum eius non erit irritum; quia omnis caro foenum, et claritas hominis ut flos foeni: foenum aruit, et flos decidit, verbum autem Domini manet in aeternum 10. Et omnia quaecumque fecerit prosperabuntur: id est, quaecumque illud lignum attulerit; quae omnia videlicet accipienda sunt fructus et folia, id est facta et dicta.
Kristus, dřevo spásy

A bude jako dřevina, která je umístěná podél tekoucí vody: neboli podél samotné Moudrosti, k níž je člověku vhodné vzhlížet pro naší spásu; aby se sám člověk stal dřevinou umístěnou podél tekoucí vody: vždyť může být přijímáno i toto vysvětlení, protože se v jiném žalmu říká: Boží potok je naplněn vodou. Čili podél Ducha svatého, podle toho se říká: Sám vás pokřtí Duchem svatým; a ono: Který žízní, ať přijde, a pije. A toto: Kdybys znala Boží dar a kdo je ten, který tě o vodu žádá, požádala bys ho, aby ti dal vodu živou, z níž kdo se napije nebude žíznit navěky; ale stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného. Neboť podél tekoucí vody, (znamená) podél lidských hříchů, protože i vodami se lidé vykládají v Apokalypse; a tekoucím se nikoli nesmyslně rozumí uklouznutí, když vede k poklesku. Takže ona dřevina, kterou je náš Pán, z překotných vod, kterými jsou lidé hříšní, vytahující je po cestě na základ svého učení, ovoce vydá, to je, ustanoví Církev; v pravý čas, to je, poté co byl oslaven vzkříšením a vystoupením na nebesa. Vždyť tehdy při seslání Ducha svatého Apoštolům, i těm (kdo byli) ve své víře pevní a přímí mezi lidmi, nesla Církev plody. A list jeho neopadá: to je, slovo jeho nepřijde na zmar; protože každé tělo (je) seno a lidská sláva jako senný květ: seno vyschlo a květ opadal, slovo Pána však trvá na věky. A všechno, cokoliv učiní, bude prospívat: to je, cokoli co ono dřevo vydá; čímž vším se zřejmě má rozumět plod i list, tedy skutky i slova (písmo i tradice).
Superbia est ventus.

4. [v 4.] Non sic impii, non sic: sed tamquam pulvis quem proicit ventus a facie terrae. Terra hic accipienda est ipsa stabilitas in Deo, secundum quam dicitur: Dominus pars haereditatis meae, etenim haereditas mea praeclara est mihi 11; secundum hanc dicitur: Sustine Dominum, et observa vias eius, et exaltabit te, ut possideas terram 12; secundum hanc dicitur: Beati mites, quia ipsi haereditate possidebunt terram 13. Similitudo autem hinc ducta est; quia ut haec terra visibilis exteriorem hominem nutrit et continet, ita illa terra invisibilis interiorem hominem. A cuius terrae facie proicit ventus impium, id est superbia, quia inflat. Quam cavens ille qui inebriabatur ab ubertate domus Dei, et torrente voluptatis eius potabatur, dicit: Non veniat mihi pes superbiae 14. Ab hac terra proiecit superbia eum qui dixit: Ponam sedem meam ad Aquilonem, et ero similis Altissimo 15. Ab huius terrae facie proiecit etiam eum qui, cum consensisset et gustasset de prohibito ligno, ut esset sicut Deus, abscondit se a facie Dei 16. Hanc terram ad interiorem hominem pertinere, et inde superbia hominem proici, maxime intellegi potest in eo quod scriptum est: Quid superbit terra et cinis? quoniam in vita sua proiecit intima sua 17; unde enim proiectus est, non absurde se dicitur proiecisse.
Pýcha je větrem

Nikoli tak bezbožní, nikoli tak; ale tak jako prach, kterým zmítá vítr po tváři země. Zemí se zde má rozumět stálost v Bohu, podle čeho se říká: Hospodin (je) mým dědičným podílem, vždyť přece je mi mé dědictví předrahým. Podle toho se říká: Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty a povýší tě, abys vlastnil zemi; podle toho se říká: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Podobně je také z toho vyvozené: jelikož tato viditelná země povrchního člověka vyživuje a uchovává, stejně tak (vyživuje) ona země neviditelná člověka duchovního. Po tváři které země zmítá vítr bezbožného, to je pýcha, která nadouvá. Které se straní ten, který je omámený hojností Božího domu, a škvařením potěšení se napájí, říká: Noha nadutců nechť mne nepřišlápne. Touto zemí zmítá pýcha tím, který řekl: Umístním svůj trůn na nejzazším severu, vyrovnám se Nejvyššímu. A po tváří té země rovněž zmítá toho, který, když byl souhlasil a okusil ze zakázaného stromu, aby byl jako Bůh, skryl se před tváří Boží. Že tato země k duchovnímu člověku dosahuje, a od toho pýcha člověkem zmítá, nejlépe můžeme porozumět v tom co je psáno: Proč se vynáší ten, kdo je prach a popel? Vždyť už zaživa metá[1] ze svých střev; odkud tedy je zmítaným, nikoli bezvýznamně se říká, že metal.


[1][1] Snaha o uchování slovní příbuznosti na kterou sv. Augustin poukazuje (v latině v obou případech proicit, v češtině zmítá a metá).
Aliud impii, aliud peccatores.

5. [v 5.] Ideo non resurgunt impii in iudicio: ideo scilicet, quia tamquam pulvis proiciuntur a facie terrae. Et bene hoc eis dixit auferri quod superbi ambiunt, id est ut iudicent, ut hoc ipsum planius dictum intellegatur sequenti sententia: Neque peccatores in consilio iustorum. Solet enim hoc modo repeti planius quod superius dicitur, ut peccatores intellegantur impii; et quod supra dictum est in iudicio, hic dictum sit in consilio iustorum. Aut certe si aliud sunt impii, aliud peccatores; ut quamquam omnis impius peccator sit, non tamen omnis peccator sit impius. Impii non resurgunt in iudicio: id est, resurgent quidem, sed non ut iudicentur, quia iam poenis certissimis destinati sunt; peccatores autem non resurgunt in consilio iustorum, id est ut iudicent, sed forte ut iudicentur, ut de his dictum sit: Uniuscuiusque opus quale sit, ignis probabit: si cuius opus manserit, mercedem accipiet: si cuius autem opus exustum fuerit, detrimentum patietur; ipse autem salvus erit, sic tamen quasi per ignem 18
Jinak s bezbožnými, jinak s hříšníky

Proto nepovstanou bezbožní na soudu:  tomu rozuměj, protože tak jako prach jsou zmítáni  po tváři země. A dobře jim to řekl, že jsou odvrženi, když se pyšnými obklopují, to proto, aby je odsoudil, aby se v tomtéž smyslu rozumělo následující větě: Ani hříšní ve shromáždění spravedlivých. Může se totiž tímto způsobem plněji opakovat, co bylo řečeno výše, aby se hříšníky rozuměli bezbožní; a když se říká dále na soudu, lez říci na radě spravedlivých. Však zajisté jiní jsou bezbožní, jiní hříšníci; vždyť každičký bezbožník je hříšníkem, ale nikoli tak každý hříšník je bezbožníkem. Bezbožní nepovstanou na soudu: to je, povstanou zajisté, ale nikoli proto, aby byli souzeni, protože již jsou nejjistějšímu trestu určeni; hříšníci také nepovstanou ve shromáždění spravedlivých, to je aby soudili, ale jistě aby byli souzeni, neboť o nich je řečeno: bude u každého jasné, co je to za dílo. Onen den to ukáže, protože se zjeví v ohni, a právě oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když něčí dílo, které tak nadstavil, přetrvá, dostane svou odměnu. Když však někomu jeho dílo shoří, utrpí sice škodu, ale sám se zachrání, ovšem tak, jako kdyby vyběhl z ohně.
Nesciri a Domino est perire.

6. [v 6.] Quoniam novit Dominus viam iustorum. Quemadmodum dicitur: Novit salutem medicina, morbos autem non novit; et tamen etiam morbi arte medicinae agnoscuntur; sic dici potest, nosse Dominum viam iustorum, viam vero impiorum non nosse; non quia aliquid Dominus nescit, et tamen dicit peccatoribus: Non novi vos 19. Iter autem impiorum peribit, pro eo positum est, ac si diceretur: Iter autem impiorum non novit Dominus. Sed planius dictum est, ut hoc sit nesciri a Domino, quod est perire, et hoc sit sciri Domino, quod est manere: ut ad scientiam Dei esse pertineat, ad ignorantiam vero non esse; quia Dominus dicit: Ego sum qui sum; et: Qui est, misit me 20.
Pán nezná zhoubné cesty

Vždyť Hospodin zná cestu spravedlivých. Tak jako se říká: Zná spásný lék, nemocí však nezná; a to i když jsou nemoci lékařským uměním poznávány; takto se může říci, že Hospodin zná cestu spravedlivých a cestu bezbožníků skutečně nezná; a to nikoli proto, že by Hospodin něco neznal, a přesto říká hříšníkům: Nikdy jsem vás neznal.  Vždyť cesta bezbožných skončí záhubou, pro toho je stanoveno, jako by se řeklo: Vždyť cestu bezbožných Hospodin nezná. Ale plněji je řečeno: to co je neznámé Hospodinu, skončí záhubou, a to co je známé Hospodinu, to přetrvá: aby se to, co je k Boží moudrosti, zachovávalo vždyť to věru není k zanedbávání; neboť Hospodin řekl: Jsem který jsem; a: Kterýž je, mě poslal.